Ilona Přibylová

DENIČEK KLAICKÉHO PEJSKAŘE                            28.2.2018

Zrovna jste si domu přivezli štěně a víte, že váš čeká období plné zážitku. Aby jste se mohli lépe připravit na to co příjde, rozdělila jsem život se štěnětem do několika fází.

Loužičky- Všude loužičky. A to nemluvím o to druhém, podstatně smradlavějším nadělením. V prvním případě vám bude připadat, že ten pes nedělá nic jiného. A on taky nic moc jiného nedělá. Vyspat vyčurat, nažrat vyčurat,m pohrát si a vyčurat.

Lítáte ven a zpátky jako zběsilí, patnáctkát deně. Pokud navíc bydlíte jako my ve třetím patře bez výtahu, chcete po týdnu spáchat už rituální japonskou sebevraždu než znbovu popaDNOUT TOHO STRAKATÉHO PRCKA DO NÁRUČÍ A PELÁŠIT S NÍM VEN.

Když už si myslíte že se to zlepší, přijde nějaká další rána. Pokud máte psa nejspíš to začne být očurávání,. musí se přece nějde naučit tu nohu zvedat. A co je lepší než vaše rohy, váš prdelník a vaše dustojnost. Aano i ted po roce mákm pocit, že nám to tu občas pořád smrdí. Bud jsou to takové ty fantomovy bolesti ( jak vám někdo usekner nohu a vám pořáíd připadá, že vás ta noha bolí), nebu tu někde ten zmetek na tajnáka ještě občas někde něco očurá, těžko říct.

Puberta- Prč ten pes zapoměl jak se jmenuje? První měsíc se snažíte co vám síly stačí. trénujete a vychováváte, trénujete a pes vám to pomalku začíná vracet., Umí už spozustu púovelu, začíná na něj být spolech v přivolání,. vy obracíte děkovné pohledy k nebesům. Pak nejaenou mine zhruba šestý měsíc a celý svět se vánm obrátí vzhuru nohama. Všechno co vaše roztomilé štěnátko umělo už neumí. V jeho očích čím dál častěji spatřujete vzdor a nechut vás nejen poslouchat, ale vůbec se s vámi jakkoli zahazopvat. V nejvyšíkm stupnu púes zapomíná, jak že se to vlastně jmenuje, a když na něj zavoláte, opstentativně kouká jinám a tváří se jako že proč tady ta ženská vyřvává jakási cizí jména proboha případně se na vás otočí a strnule na vás zíárá s výrzem to si myslíš jako že k tobě příjdu, to jsi uhodla to si raději tady v parku vykopu dírui a zustanu tu navždycky, než abych ted šel k tbě.

Možná ted v textu cítíte malinko osobních zkušeností a vzpomínek, co ještě pořád bolí ano. Brok tohle umění dovedl do dokonalosti. já jsem pak znovu obracela oči k nebvesum, ale spíš už s otázkou, za co mně kdo trestá, nebo občas kde je někjaká internátní škola, kam ho mužu dt a vrátí mi ho, AŽ SE  bude chovat jako normální pes.

Dospělost-  na první pohled. To strašlivé období nazvané puberta naštěstí jednou skončí. Prá. My jsme se toho zatím uplně nedočkali-. Brčovi je ték,ěř rok a pul-. Na prní pohled to vypadá, že už je dospělák a že už se chová tak nějak normálně jenže. To je právcě ta záludnost téhle fáze,

Myslíte si že už jste z nejhoršího venku, že vás pes už opět poslouchá a opatrně si oddychnete. V ten okamžik nebo nejpozději druhý den, udělá opět svou klasickou pitomost, zdrghne za psem,  neořijde na přivolání nebo přichystá vzpouru a přvzetí velení na uzemním parku a pokusí se o vystrnadění všech páníčku. Co jen prdí a není s nimi žádná sranda, A vy jste zase tam kde jste byli. i

Jediný štěstí je, že někdy je večer a ta vaše čtyřnohá láska usne. Tedy když máte kliku. To Bropk naštěstí ulehá kolem desáírté a budí se ráno v osum ado rna o něm nevíte, Vy také máte čas na rwegeneraci a nabrání sil na další den. Akdyž mu dáváte pusu než jdete spát říkáte si. hele ho andílka jak spinká. Vžyt on je v podstatě uplné zlatíčko.

ŠAGI- DOBRODRUŽSTVÍ NEKONČÍ                           31.1.2018

Když mi byli asi dva roky, stalo se to nejlepší v mém životě. Vstoupilo do něj hravé štěně, kříženec zlatého retrívra s ovčákem. Jmenuje se Šagi.

Od té doby jsme spolu tapkali uplně všude. Jednou mn+ě dokonce rodiče nemohli najít a nakonec mně objevili v boudě se šagim. Každý večer ho hladím po jeho krásné zlaté srsti. ŠAgiho nejoblA vy jste zase tam kde jste byli. íbenější hračka je kostička z plastu. Už nepíská a je prasklá, ale stejně je pořád nejmilejší. Nosí si jí domu když prší. Ještě k tomu se v té prasklé kostiočce zabydleli mravenci, tak si asi umíte představit co se stalo, když si jí přinesl domu. Kdysi jsme spolu spali v posteli, vždycky se roztahoval a já nakonec spala v psím pelíšku. Později jsem dostala poschodovou postel a tak už se mnou spinkat nemohl. Šagi byl smutný, proto mu muj táta vyrobil jeho vlastní postel.

Šagi a mašlička- když mi byli asi tři nebo čtyři roky, od sousedu jsem dostala k narozeninám kočku jménem Mašlička. Šagi si hned zvykl. Kdykoli Mašlička lezla na strom, Šagi nám to musel hned oznámit hlasitým štěkotem. Chudák Mašlička nevěděla jak se diostat dolu, táta musel pro ní vylézt na vysokou třešen. Naštěstí to dopadlo dobře a ŠAgi nbyl konečně v klidu, když Mašlička byla ze stromu zpátky na zemi. Jednou však Mašlička vyrazila na pruzkum a už se nevrátila. Přejelo jí auto. Všichni včetně Šagiho jsme byli moc smutní.

Šagi a Vendy- jednou kdyžý jsem přišla ze školky, čekalo na mně a Šagiho překvapúení. Bylo tu morče pojmenovala jsem ho Vendy. Já nemám žádného brášku ani ségru, a tak zvířata byli jako moji sourozenci. Vendulce už bylo šest let, jednou jsme přišli domu a Vendy byla mrtvá. Všichni jsme brečeli. Ša pak lehával u jejího hrobu,  asi na ní vzpomínal.

Zlobidlo Šagi- Šagiho jsme často brali na výlety. Zpočátku ještě šel hezk\y u nohy, ale když zavětřil nějaký pach vturánu byl pryč. Jak říkám doslova nejrychlejší pes na světě, jindy ležel v mé posteli, řekla jsem mu- běž dolu a on nic. Jen zamručel a otočil se na druhou stranu. A zase jindy se celí oklepal u bílé zdi a hned se muselo malovat. Moc rád běhá za auty, je rychlejší než auta, cyklisté. Nedáívno jsem si objednala picu. Přišla jsem pro ní k brance, pán vystoupil a otevřel auto. Zatímco jsem picu platila Šagi zmizel. Když jsem se ohlédla vidím, jak pes leze do auta plnjého pic. Pán se otočil a rozběhkl se k autu, a vytáhl ho za obojek. Chybělo málo a otevřel by krabici s picami, to bych se asi nedoplatila.

Šagiho uplně nej hry- házení frišbe, neuvěřitelné že ho chytne ve vzduchu. Házení tenisáku a hraní na babu, při schovce nás prozrazuje kde jsme.

Čeho se šagi bojí- Vysavače, rachejtlí, bouřky a fénu.,

Šagiho nejhorší chvíle- Jednou snědl pamlsek, kterýv vypadal jako kartáček. Samozřčejmě ho zhltnul narátz a nakonec se mu to zaseklo v zadečku. knučel protož nemohl vykonat potřebu. Už jsme nevěděli co máme dělat, tak jsme jeli k veterináři. Pani doktorka mu udělala klistýr a bylo zase dobře. Řkalůa že takghle veselého pejska ještě neviděla. Zažila jsem chvíle kdy Šagimu bylo nejlépe, a taky když mu bylo nejhuř. Ale naše dobrodružství ještě nekončí že jo Šagi?

KLID A MÍR VŠEM LIDEM A PSUM                    16.1.2018j

Bylo mi jasné že ho musíém zasvětit. Kdo koho? Já velký a rozumný pes Max, malého psíka Lumpíka, kterému je necelý rok,. jméno si vykoledoval opravdu přiléhavě, Ve hře bylo podle našich pánu Rony, Kryštof a mnohá jiná. Jenže on byl opravdu poděs. Ten Lumpík byl ještě dost lichotivý,.

Ale je pravda, že pod mým vedením a pravidelným výcvikem, jemuž veleli naší pánovi a kterému jsem občaŠagiho nes přihlížel a držel tlapku uznale vtztyčenou se z něj stával docela rozumný pes. No psí dorostenec. já vedle něj trochu omládl a připoměl si telecí roky, on se vedler mně učil a snad trochu i zmoudřel. Každopádně mnběl ted hluboké zážitky. mikuláš mu pěkně zacvičil s odvahou a statečností, dalo mi dost práýce mu vysvětlit, že je to jen jako, že čerti a tio ostatní jsou převlečení lidé a peklo neexistuje. vypadal žr mi moc nevěří. Do toho přišel zážitek s prvním sněhem,. A ted celý tumplachový pozoroval, jak se v té naší čtvrti lidé hemží čím dál víc, vypadají trochu uštvaně, vlečou domu těžké nákupy, jsou nervozní, takže my psi překážíme víc než jindy, a procházky se nám zkrátili, dobrá moje artritické nohy to uvítají a ten malý poděs s krátkýma nožičkama si akorát zamáčíé břicho. hele Maxi co se to děje, nevydržel a obrátil se na mně? Blíží se konec světa troufl si odhadnout?

No můžete pozorovat určité pruvodní znaky, které by tvojí hypotézu mohli potvrdit, promluvil jsem vzletně a trochu se pobavil, jak to mrně kuklí oči, jen at se vzdělává ne?  Zvykneš si, to se opakuje každý rok. Zkrátka po mikuláši následují vánoce. A hned po nich silvestr. A pak už díkybohu nastanme zase normální život, na jaký jsme zvyklí.

Několika málo větami jsem Lumpíkovi vysvětlil, oč jde a b+ěží, my psi dlouho pozornost neudržíme, natož tenhle neposedný dorostenec. Myslím že kdyby mu to vysvětloval náš pán, tak u toho usne, pak se probudí, nažere, napije a zase usne, a náš pán stále ještě bude mluvit. Umí to moc hezky ale nic pro nás psy. Zato panička na něm visí obdivně očima a prováží to výrojy, teda ty jsi tak chytrej, teprve ted jsem to díky tobě pochopila, co ty všechno neznáš a tak podobně, na pánovi je vidět jak ho to moc těší.

A co se tedy bude dít? Měl maklý oči navrch hlavy, Vzpomínal jsem- tak za prvé tamhle v rohu vedle balkonových dveří bude stát strokm. Malý vyjekl ji to bude príma. Zarazil jsem ho- ten stropm nesmíš brát jako strom, ale třeba jako kus nábytku jasný? Je pro tebe nedotknutelný , stejně jako stul nebo skřín chápeš? Naštěstí jsou pryč donby kdy jsem ho musel hlídat, aby neohryzával nohy od židle u stolu. Ne aby tě napadlo se k němu vrhnout a zvednout nožičku. To se prostě doma nedělá, i kdyby tu byl celý les rozumíš? Nejlepší bude když se mu velkým obloukem vyhneš, protože na něm bude viset spousta ozdob a řetížku, dopcela rád se na to dívám. Snaživě kýval hlavou až mu uši lítali.-

A pak lidi jednoho dne k večeru smaží kapra a jedí k němu bramborový salát a navrch mamjí cukroví a popíjejí a rozbalují dárky a potom se většinou dívají na televizi. nmy taky dostaneme dárky? A jestli jo jak ho rozbalím mužu to rozkousat?

Slušně vychovaný pes se dívá, jak mu páníčci dárek rozbalí, pak projeváí radost, protože tím lidi potěší a když to je hračka, což je nejčastější, tak si s ní nadšeně hraje, Myslím že lidi z toho mají větší radost než my. Víš mají radost že někomu tedy nám, udělají radost chápeš? Viděl jsem jak to malému šrotuje v hlavě? trochu nejistě přikývl. My také budem mít kapra a ten bramborový salárt jak jsi to říkal? Nezklamal mně jídlo zatím bylo ustředním bodem jeho života, však je ve vývinu. Proboha zavrčel jsem. My máme naštěstí rozumné pány, kostmi z ryby by ses nejspíš udusil a po všem ostatním by tě bylo pořádně blbě. Víš že pro nás lidské jídlo není. Copak nám naši pánií ujídají z misek?

Neujídají bylo by jim také blbě? Rozesnmál mně. A co je tenm silvestr?

Hochu jak bych ti to jwen řekl. Nejjednoduší asi bude, že je to doslova noční mura psu a koček a vůbec asi všech zvířast. Je tady v sousedství jen pár psu, kterým to nevadí. Nejleoší by bylo, kdyby jsme my psi na tu noc mohli ohluchnout a oslepnout, to si děláš legraci? Nedělám. lidé se loučí se starým rokem a vítají nový uzačal jsem proč přerušil mně? Proč proč copak já vim. Neskákek mi do řeči napomenul jsem ho, nebo zapomenu co jsem chtěl říct. Když ta výměna roku nastane, tak mají obrovskou radost a objímají se, přejí si všechno nejlepší, bouchají zátky od šampanského. Bouchají zježil se a trochu se roizklepal. Jo prohlásil jsem tvrdě. A nejhorší je, že se z venku ozývají strašlivé rány a svoisty a dunění a jsou tam divoká světla, v tu chvíli budeš litovat že jsi pes. A budeš všechny lidi nenávidět. Naše pány taky, tzrochu mně zacvAKALI zuby, Ne mají rozum. Většinou se s námi uklidí do předsíně nebo koupelny, objímají nás a uklidnují. Někteří psi takové štěstí nemají, jsou třeba na zahradě a v hruze utečou. Pak hledají své páni a ty zase hledají je,. Proti mně seděla hromádka nbeštěstí.

Hele zase si to tak neber Lumpíku. Bud rád že už víš předem, co se každý rok děje. My máme roizumné pány kteří nás mají ráídi. Zkrátka nám nezbývá než to přežít. Hlavně ten raychot dost brzy pomine. Já vím jsi malý, ale i tak mužeš bát statečný jasný? Hromádka neštěstí se zase otřepala a stal se z ní zase pes. Jo jasný pípl slabě, trochu se zakuckal. Podruhé už to bylo lepší. Jasný řekl hlasitě. Ano tak se mi to líbí jsio pašák, pochválil jsem ho. Ted už jen popřejeme klid a mír všem lidem a psum dobré vule.,

ADRŠPAŠSKO SKALNÍ MĚSTO OPŘEDENÉ LEGENDAMI                       15.1.2018

Jen málokde uvidíte tolik fascibzjícícgh zákoutí jako v Adršpšských skalách. Jsou toptiž největším a nejdivočejším skalním městem střední Evropy a rozhodně nepatří mezi jednodení turistické atrakce.

Pouhých 30km od Náchoda  se rozprostírá tato nejvýznamnější oblast východních čech. Skalní město fascinuje vandrovníky již od 18století. Z této doby pochází i pojmenování jednotlivých skalisek jako jsou milenci, starosta a starostková, homole cukru, Krakonošova lenoška, džbán nebop sloní náměstí.  Není duvu, že se tarto oblast stala vyhlůedávaným místem filmařu, kterří zde natáčeli tak slavné pohádky princ a večernice, třetí princ,. o živé vodě nebo z pekla štěstí.

bájná legenda o zapomenté kletbě-. k tomu, jak vlastně dnešní skalní město vzešlo, se váže velmi poutavá stará pověst. podle ní byli dnešní Adršbašsko teplické skály v dávnýcvh dobách dvě skutečná města,. prtoptože ale celou oblast pokrýval neprostupný hvozd, museli všechny cestovatelé do českých zemí projíždět nejprve oběma sídli. tehdější města\né však prý byli ziskuchtivý, tak dovolili projíždět i nepřátelským vojskum. Ta ale v celém království drancopvala. To rozlobilo staroslovanské bohy, který jako trest na města seslali zkamenění.  Čas plynul a bohové uplně zapoměli uvést vše do piuvodní podfoby.  Města tak zustala zxela ZKAMENĚLÁ.

Pohádková místa- ještě přes samotným vstupem do skalního místa můžete navštívit dvě pohádková natáčecí místa. První leží uprostřed louky před takzvanou Ozvěnou, kde spolu v trávě seděli Jaroným a princezna Aneta v pohádce peklo s princeznou. Je odtud krýsný váhled na skalní věže král a starostka, a mnoho dalších. Jen o pár metru dál se odehrávala scéna z třetího prince.  Budeteli ze skal vcháízet hlavní bránou do Adršpachu, pak na vás hned za vstupní bránou, čeká několik míst z televizních pohádek. dračí jeskyni jistě poznáte ve scéně, kdy tříhlavá san ohrožuje Markytku  v pohádce z pekla štěstí. A odsud je to jen kousek k zatopúenému lomu v azurově modrou vodou který si zahrál ve třetím princi. At vás ale ani nenapadne do zatopené pískovny skákat. Dostali by jste tučnou pokutu.

Medová řeka- nesmíte vynechat 20cm velký vodopád, který leží uvnitř vodního města. Do skalních soutěžek padá z výasky 16m, a prý když znáte kouzelnou formuli, a zakřičíte jí pod vodopádem nahlas, proud vody zesílí. A protože je tato oblast opředená legendami,. nechybíá  jedna o řece Metuji. Kdysi Benediktinčtí bratřií objevili jejíé počřátek, a začali přemýšlet, jak řeku pojmenovat. Žádný z názvu se ale vedolucímu družstva Vitalínovi nezamlouval. Rozhosl se proto že to nechá náhodě. Během jedné ze zastávek na zpáteční cestě muži nalezli hnízdo lesních včel. Je tu med volůali prý radostně. A bylo rozhodnuto-  nová objevená řeka se od těch dob jmenuje Metuje.

NA OTÁZKY DO KLIDNÉHO ÚDOLÍ

Máte prohlídku skalního města za sebou a ještě máte hromadu času? Pak by jste si neměli nechat ujít návštěvu Broumovských stěn. Procházka Kovářovou roklí na vyhlášené restauraci hvĚZDA  je příjemným kontrasem ve srovnání s davy přeplněným Adršpachem. Za prohlídku určitě stojí i muzeum horolezectví vzdálených kimlometr od parkoviště a k váýlwetu láká i protilehlý Kžřížobý vrch. Z jehož vyhlídek je krásný pohled na celý skalní masiv i celé širké udolí.

MAZLÍČEK- POTĚŠÍ ALE ZATÍŽÍ PENĚŽENKU                      9.1.2018

Mít doma zvířecího kamaráda si přeje ( a mnohdy i pod strokmeček dostane skoro každé dítě, jeho vlastnictví pomáhá lidem zvládat stres a pro seniory je nezřídka němá tvář jediným tvorem se kterým mohou promluvit).

Chlupatí členovéb rodiny nám hodně dávají, ale také dost peněz stojí. Mezi nejrozšířenější domácí zvířata patří pes, na druhém místě lidé nejčastěji chovají kočky. V Evropě patříéme s téímto počtem domácích mazlíčku na špici.

Nekupujte psa v pytli- pořídit si domácího mazlíčka ( pokud si pro něj nezajdete do útulku) není levný špáz. Zvíře s rodokmenem muže přijít i na několik tisíc.

prodej zvířat se stal dobrým byznysem a živí se jim nejen poctivý lidé, tak i nepoctivci. koupě zvířete z pochybných zdroju může přinést velké zklamání a mnoho starostí. tRISTNÍ PODMÍNKY NA POČŘÁTKU ŽIVOTA  rovněž přinášejí velkou nemocnost zvířat a snižují šanci na delší dožití. koupěš zvířete zkrátka vyžaduje velkou obezřetnost.

Několikrát bych se na štěňata šla podívat,. chtěla bych vědět v jakých podmínkách jejich rodiče a psi žijíé a jací jsou jejich rodiče. Hodně jsou schopni rozpoznat i laici bez zkušeností. Pro větší jistotu je pak možné požádat odborníka, aby absolvoval návštěvu chovu společně s budoucím majitelem a podíval se na situaci zkušeným okem. Je dobré znát také historii chovatele, chtít vidět rodokmern a testy, které vylučují nemoci typické pro určité plemeno. Nepodcenovala bychj ani to, zda je št+ně socializované a zvyklé na kontakt, nemělo by být bázlivé ani agresivní. nikdy nepořizujte zvíře z chovu, o kterém nemáte dostatek informací. Zvíře nepřebírejte mimo prostory chovu. Riskujete, že třeba pes muže být plný parazitu či bude trpět genetickými vadami.

Drahý koníček- O tom že češi se nebojí do svých mazlíčku investovat svědčíé i fakt., že souhrná částka za domácí mazlíčky, kterou lidé utratéí stojí ročně dvě miliardy. Při pořízení psa je nutné jej pčřihlásit na obecní uřad, a zaplatit správní poplatek-. Nemalé perníze vydávají chovatelé za zvířecí stravu. Někdo jako základ používá granule, někteří psu vačí třeba maso.

nový majitel pak se psem absolvuje minimálně třetí sadu očkování kdy platí za očkování proti psince, paraviroze, vzteklině a jiným nemocem.

Zdraví především- velkou část představují výdaje na veterinární ošetřčení. S mladými psi lidé nejčastěji chodí kvůli parazitózám, někdy i s urazy, středně staří často mívají potíže, jako je zvracení a průjmy, a staré psy trápí podobně jako jejich pány, cukrovka, endokronoligické choroby, nebo nemoci související s opotřebováním organismu. Jsou to artrotické změny

Marod na pokladnu- s tím jak jsou češi ochotni udržet svého mazlíčka na živu co nejdéle a zajistit mu co nejkvalitnější život, rostou i náklady. Na změnu reagují i pojištovny. pojištění mazlíčku je určeno primárně na psy a kočky a slouží na uhradu na léčbu po urazu či v nemoci. pojištovny hradí nákldy na anestezii., ošetření a chirurgické zákroky. Připojistit se dá či uhynutí nebo utracení.

Žijí nás život.- pes už dnes většinou nežije ve své boudě na dvorku a kočka nespí ve stodole na boudě.- Sdílejí s námi naše obýváky, a nezřídka i ložnice. Ne oni nám, ale my jim přizpůsobujeme dení rytmus. A když nestíhám,e a zaměstnavatel dovolí, bwreme své mazlíčksy do práce. mnohde je tato možnost právem ceněna mezi benefity. Pokud o ně nestíháme pečovat, nabízí rozvíjející se chovatelský trh řešení. Je možno vyuřít speciálních služeb, které zvíře pohlídají.

O TÝRÁNÍ ZVÍŘAT NA JATKÁCH                 13.9.2017

Kdyby lidé věděli jak hrozná život, kterýá musí púrožít většina hospodářských zvířat na jatkách, věřím že by levné maso z prumyslových velkochovu nekupovali. Třeba takovému seleti už pár dní po narození uříznou ocásek, uštípnou nebno ubrousí špičáky, a pokud je to kaneček tak ho vykastrují. A to vše bez umrtvení či léku na zmírnění bolesti. Vědci dokázali, že prase je citlivé a inteligentní neméně jako pes. U psu je takové zacházení povaqžovbáno za táýrání. Jak je možné že u prasat je to legální? Kdyby nad regály s masem, mlékem nebo klecovými vejci, v supermarketech běželo video, pravdivě ukazující život a smrt prasat, slepic či krav, lidé by určitě začřali přemýšlwet o tom, jestli jim taková zvířata mohou dát zdraví prtospěšné a kvalitní potraviny.

Šla jsem na místo kde krávy čekají na porážku. Bylo vidět že věděli co je čeká, protože se snažili ustupovat dozadu a bály se nás, nějak vycítili že něco není správné. Nakonec mé prohlídky čekajíécího propstoru jsem uviděla, velkou krásnou bílou krávu. Byla vyděšená. Mohli jste vidět její uzkost,. Mám pocit že věděla co přijde. Byla hrozně nervozní. Asi štvrt hosiny jsem na ní mluvila a hladila jí. uplně se uklidnila. Ale další den, když jsem tam přišla a topčila všechny tyto hrozné věci, přiščel čas na tu bílou krávu aby i ona šla na porážku. Bylo to mnohem těžší, protože se nebránila jako ostatní. Cítila krev slyšela ostatní krávy. Ale z nějakého duvodu si myslela že jí pomužu. StrkaLI DO OSTATNÍ KRAV TY USKAKOVALI,  stopupaly na zadní, snažily se vyšplhat po zdi, ale tato kráva šla rovnou ke mně. Hleděla na mně. Chlapi jí postrkovali- a potom se ty kovbové dveře za ní zavřeli. A ona se stejně pořád nebránila. Všechno co dělala bylo, že na mně doširoka otevřenýma očima hleděla. Ani nemrkala.

Prosila mně at jí pomužu. Nějak vycítila že nechci aby se to stalo, a samozřejmě jsem nechtěla.- Bylo to tak těžké, protože prosila o pomocv, ale já pro ní nemohla nic udělat.

I na slepice začínají naštěstí někteří myslet. Snižuje se spotřeba klecových vajec, vznikají iniacivy zprostředkovávající jejich prodej do soukromých chovu, aby zvířata po poklesu produkce nemusela na jatka.

JAK JSEM K BASENJIMU PŘIŠEL                         6.9.2017

Už jako dítě jsem si přál psa, ale znáte to rodiče byli jiného názoru. Tak jsem si svůj sen chtěl splnit v dospělosti, ale ani tehdy to nebylo jednoduché.

Výběr plemene byl omezený- do paneláku si bernardýna nepořídíte. Po nějaké době se volba zužila na dvě plemena- malý knírač a bígl. Vtom zasáhl osud převlečený za ujetý autobus MHD- co ted s volným časem. Zevloval jsem, u trafiky a tu na mně z obálky časopisu  hlůedí ušlechtilý pes s elegantním výrazem, kterého jsem doposud neznal. Byl to basenji a láska na první pohled. Časopis jsem si hned koupil a jedním dechem přečetl stručné informace o tomto plemenmi.- A bylo mi jasné žádného psa nechci.

Čím víc jsem se o něm dozvěděl tak mi bylo jasné že jiného psa nechci. A to přesto že většina informacích nebyla pozitivních, Dočetl jsem se jak je to plemeno svéhlavé, nerzuvládá výcvik,. co vše svým páníčkum zničilo a kolik vrásek a šedin jim přidalo. Když jsem ale pátral dál objevil jsem i pozitivní zprávy. Jak bezmezně svého pána miluje, jaká je radost je vidět basenjika běhat, jak je to plemeno čistotné.

Po nějaké doběš se m,i podařilo přesvědčit zbytek rodiny že když psa tak jedině basenjiho, nastal čas hledání správné chovatelské stanice. Tu njsme nakonwec našli na naší rodné Moravě a v unoru 2005 jsme si domu přivetli malé zrzavé klubíčko plné energie. To klubíčko byla fenka a pojmenovali jsme jí Dori. Časem se naše fenka rozrostla ještě o jednu fenku a dva psy. Čtyři basenji to už je pořádná porce radosti, občas i trochu starosti.

Basenji je pes pro aktivní lidi, kteří jsou tolerantní a pes je pro ně hlavně partnerem,  ne jen strojem na plnění povelu. 

Díky tomuto plemeni jsme se poznali se spoustou partou lidí, ze kterých se stali naši nejlepší kamarádi, samozřejmě až po jejich basenjicích.

DOMÁCÍ DIVOKÁ ŠELMA

V naší rodině byl vždy nějaký pes ale rozhodování, jakého pejska si pořáídím do samostatné domácnosti, to byl jiný kalibr. Manžel mi dal jednu podmínku- pes nesmí štěkat a myslet si že na mně vyzrál. To ještě nevěděl že existuje basenji. Když nás na prvbní návětěvě v chovatelské stanici obklopila roztomilá a vysmátá smečka zrzounu, bylo rozhodnuto- basenji je jasná volba do naší rodiny. Ani ve snu by nás v tu chvíli nemapadlo- že budem mít nakonec tři, vlastní chiovatelskou stanici a že budem jezdit na všemožné výstavy a dostihy či coursing. Za ty roky jsem naprosto pochopila, co znamená basenji závislost. A to jsem si ze začátku klepala na čelo, co to je v tom klubu za blázny, že mají trička a mikiny s basenjiky. Dneska mám polepené auto, dvoje boty s basenjikem, několik šperku a mohla bych dlouho pokračovat. Dokonce i naše svatba se neobešla i bez zrzavých držiček. Náš život je najedmou plný zrzavých chlupu, kterými nás dokonce obrostlo i celé srdce.

S basenjikem se člověk opravdu nenudí, je to právoplnatný člen rodiny, ale rozhodně to s ním není uplně jednoduché. %Člověk io domu pořizuje v podastatě malou divokou šelmu, a pokud tento fakt akceptuje od začáítku má vyhráno. Od basenjika člověk nemůže očekávat stejnou pooslušnost jAKO TŘEBA OD BORDEL KOLIE,  je svéhlavý ale naprosto oddaný celé smečce., Vyžýaduje spoudtu pozornosti a venkui jede na plné obrátky. Doma je to skvělý povaleč a lenoch a hlwedá ta nejteplejší místa přeci jen je z Afriky.

Ale lenoch je to, jen když má dostatek aktivit. S bvasenjikem se dá dělat ledacos, ale není to pes uplně vhodný na cvičáky a agility, ačkoli znám několik super basenjiku, kteří jsou i na tyto aktivity moc šikovní. Basenji je ale spíš běhací a lovícví plemeno, takže skvělou zábavou pro něj jsou chrtí dostihy či copursingy. Při kterých napodobuje přirozenýn lov kořisti.

Většina lidí na mně kouká jako na blázna,. když začnu vyprávět skvělé a vtipnmé historky o riozškubaných hráčkách, matracích, o tom, jak basenjim krade jídlo a co vše je scvhopný vymyslet za lumpárny.

Hned po skončení vyprávění přijde ihnedc otázka.- a to máš po tomhle všem doma tři? Absolutně nechápou když klidně a hrdě odpovímn- ano mám, pokud by to jen trochu šlo, měla bych jich klidně sto. Už tesd plánujem další fenečku, aby naše holčička nebyla se dvěma zrzavými chuligány sama. Než si člověk toto plemeno pořídí, je ideální zajet na nějakiou basenji akci a vidět je naživo. Na toto setkání se každoročně těším jako malá holka,. Je super sdílet vše s lidmi, kteří jsou stejnbí blázni jako my s manželem, a hlavně vidět že všichnmi basenjici jsou podobní lumpíci, je užasné vidět že kAŽDÁÝ CHÁPE MÉ RADOSTI A STAROSRTI, protože sám to nejedednou zažil. Jestli se při akcích ještě koná nějaká váýstava nebo běhání, je to jen plus k tomu, že mám možnost vidět celou naší zrzavou partu pohromadě. Naštěstí nás není tolik, i když každáý rok počet lidí a basenjiku roste, jsme podstatě jedna velká rodina,. Zrzouni nás tak stmelili, že akce jako klubový sraz  vnímám jako, rodiné setkání. Dokonce to byl jeden z hlavních duvodu, proč jsem začala tam jezdit. Ta atmosféra je prostě nepopsatelná.

Asi bych neměla zapomenout zmínir fakt, že basenji sice většinou neumějí štěkat, ale zvuku vydávají požehnaně. popsala bych to asi něco jako mezi kohoutem, opicí, ovcí, papouščklem a jódlováním. ŠTěknout umějí jen vyjímečný jedinci. A jak si manžel přál aby pes neštěkal, tak u nás štěkají dva ze tří, ale i tak je miluje víc, než cokolim na světě ( možná i víc než mně.

ŽIVOT S BASENJIKEM                      8..2017

Chci vám ted básničku říci tématem jsou basenjíci. Basenji je pejsek malý, za to pěkně tvrdohlavý. Jsou z daleké Afriky z míst, kde k lovui slouží staré praktiky. Na krku nbosí dřevěný zvonerc aby lovci věděli, kde je jim v džungli konec. U nás žijí v pohodlí, přeci nebudou spárt na zemi jo to jste uhodli. Déšt není jejich kamarád opovažte se, je když prší ven brát. poslušnost moc nečekejte, venku s basenji si pozor dejte, Divokost v nich dřímá stále, páníčci mají někdy namále. Avšak jsou to pejscvi chytří kdyby chtěli., na cvičáku busdou mistři. Také jednu zvláštnost mají- představte si vůbec neštěkají. Ale umí jódlovat a s život s humorem nás učí brát. Inu kdo chce s basenjikem žíti,. musí pevné nervy míti. Bude jin však milován, to za to stojí říkám vám.

TĚŽKÝ ŽIVOT BASENJICE- DENÍK EBONGO                       5.5.2017

Od posledního zápisu do mého deníčku se toho opět zasče hodně událo. Nejdřív strašně duležitá událost u nás v rodině, páníčci se vzali a ted jsme všichni Solnářovic. Siíce to zuní hezky ale to všechno co k tomu předcházelo- horor. Nejdřív se k nám domu sjeli snad všichni lidé, co znám i ty, co neznám a já se smradem musela být zavřená chvilku v kleci, prý abychom někomu nešpinili šaty nebo neroz´trhali punčovcháče. Ducod byl ale uplmě jiný.- Za vše zase mohl smrad, protože tady bylo tolik jídla a panička se bála ostudy, že by smrad zase všechno ukradl a sežral. Pak nás nasaDILI ŠÍLENÝ MAŠLE KOLEM KRKU  a za doproviodu hudny jsme se museli producírovat na nějakém hradu. No řeknu vám nějaká výstava, tam je to na chvilku a konec. Tady jsme se pak museli ještě foptit zleva a zprava, pak u auta u hradu, prostě milion fotek k ničemu.

Pak přišla dovolená, zase v karavanu u lodi a u vody,. Rozumíte tomu, proč si tyhle dva pořídili basenjiky? Myslím že by jim spíš vyhovovala nějaká ryba. Když chtějí být pořád u vody. Chodili jsme stále na nějaké tury bylo děsné vedro, placvili jsme se na lodi a tak. Jinak nic zajímavého.

Horší byl podzim. Panička sice pořád vyhrožovala, že sče nám naše chování vrátí na dětech, ale já nevěřila že to jako fakt udělá. Když jsem pochopila že to myslí vážně, že jako budu mít mrňata tak jsem čekala, že mně přihlásí do nějaké sezjnmamky nebo budu mít učet na FB, nebo co já vím, jak se hledá ideální basenji princ s krásnou boudou a diamantovým obojkem. Opak byl pravdou. Nejprv mně pořád tahala na veterinu a až veterinář řekl, že jsou ideální dny, tedy jako ideální dny na co? Takj tedy přivedli domu Smrada od její mamky ( když mám své dny, bydlí smrad jinde a já mám klid), jako že mám mít se smradem to, no tam to.-,. No tak to ani náhodou. Rozhodla jsem se ho hzned u dveří zaBÍT.,  Ten se mně ani nedotkne. Onj se na mně rozeběhl, že jasko na to vlítnem ani mn+ě nepozdravil. No to se snad jako zbláznil a lpůáníčci k tomu. Rychle jsem je všechny vyvedla z omylu a chtěla je všechny sežrat., Jenže pak panička řekla at nedělám hysterku, a smrad se rotzeběhl od dveří a au. no hnus normálně mně nechali smradem, znásilnit, pak za dva dny ještě jednou. S paničkou jsem nemluvila jako takový podraz.

Nevíte kde se hlásí znásilnění fenky? Jwe nějaká psí policie? Mám z toho doživotní trauma.

Když oni na mně takhle, tak já jim to dala pěkně sežrat. Za pár dní jsem věděla že jsem v tom. Psí těhotenský test prý neexistuje, museli jsme čekat na ultranzvuk, který to pak potvrdil oficiálně. Mezi tím jsem páníčky pěkně zneužívala, panička by mně na rukou nosila, takže jsem se měla jako princezna. Hodně protivná princezna.

Co jsem chtěla to jsem měla, furt mi podstrojovali. Zkoušela jsem co vše pro mně udělá, stoupla jsem si v kuchyni a šup, už jsem něco dostala super. Ale nejlepší na tom bylo, žev panička furt napomínala smrada, at mně nechá být a neprudí. Smrad dostával od paničky púěkně za uši,. pořád si chtěl hrát a prudit. A já přecui jsem musela jen odpiočívat byla jsem v jiném stavu.

No a na Mikuláše to přišlo. Čekala jsem na páníčka až příjde z práce, abychom byli kompletní.- Panička dostala ještě nápad že pujdem čurat, co kdyby to prý bylo naposled. Tak jsme vylezli všichni čtyři ven, panička vzala smrasdam, že s ním odejde celé sídliště, a páníček mně má jen vyčurat a jít domu. Jen co panička se smradem odešla dostala jsem bolesti takové, jako když potřebuju čurat a ono to nejde,. A tak si tam tak funím a pláču, snažím se páníčkovi říct, že nečurám ale rodim. No jo chlapi, tomu to pořád nedošlo a povídal mi, at se vyčurám a pak pujdem domu. Já si tam rodim do sněhu v mrazech a on to nepochopil.

Chápete to, africkej pes rodí do sněhu a páníček to ani nepostřehne. Naštěstí mu to pak docvalo, a tak se mnou hnal domu. Ra panika v jeho očích když byla panička pryč a já měla stahy,. ta se nedá zapomenout.

Naštěstí za chviličku přišla panička se smradem domu, odvedla mně do mojí kerásné porodní bedny, já porodila čtyři krásná miminka. Smrad byl chápavý, několik dní za mnou nechodil, jen nás hlídal z gauče. Fakt překvapil a choval se jako vzorný otec. Řkala jsem si jak panička kecala, že se nám to naše chování vrátí na dětech. Takováý hodnmí koblížci, jako se narodili mně ty nikdo nemá. Naštěstí byli hodní po mně a ne po smradovi, zaplat pánbůh za ty dary.

Jenže opak byl pravdou. Jen co rozlepili oči a začali chodit, byl jich plný byt. Byli uplně všude. kousali a kadili,. čurali a hlavně mně prudili, že mají hlad ni hruza. Jako tu prudu nepřeju nikomu. S paničkou jsem přestala kvůli tomu mluvit, zalezla jsem na gouč a chodila dolu, když už to bylo jako fakt nutný. Dokonce i v noci mně budili, že jim mám dát najíst. Bylo to hrpozné, nemohla jsem spinkat svých 22hodin deně. Dokonce se jednou vzbudili ve 2ráno, začali řvát hlady jak pominutý. Jsem si říkala dělej že tu vůbec nejsi, pod peřinou u paničky u nohou jsem se vůbec nehlA.  Panička mně několikrát odkázala at jdu krmit, a když jsem dělala že spím že tu vůbec nejsem, tak do mně normálně surově kopla a nakonec mně skopla z postele, že si prý ty malé smrady mám jít obstarat, no hruza, jako bychom se třevba s paničkou nemohli v té péči střídat.

Nevím proč mám takový divný alarm v hlavě,  který mně který mně nutí po smrádatech ukliízet jejich bobky, a čuránky. Ale já si nemužu pomoct. Sice jsem dámnička, akle tohle prostě nemužu ovlivnit. Panička mně okřikuje at nejsem prase, ae já si nemužu pomoct.

Jednou mně kvůli tomu i seřvala a téměř i zbila, nebo to měla alespoň v umyslu, četla jsem jí mxyšlenky. Jedno z miminek hodilo bobek, já se zase neovládla a musela to jít uklidit. Když jsem se k tomu přiblížila panička mně okřikla, at to nechám být. Tak jsem jí samozřejmě neposlechla, čapla jsem bobek do tlamičky a začala se honit. To byla prča. Kdyžý jsem v,lítla do ložnice na postel a cyzývala jse,m jí ke hře s bobkem vtlamičce, z ničeho nic přilítl smrad a strčil do mně. Bobek mi vypadl z tlamičky do peřin, no panička sice křičela at toho necháme, ale když ona top byla bžunda honit se se smradem v peřinách. Bobek byl teda  rozmazaný uplně všude v posteli a to už se mi uklízet nechtělo, to jsem nechala na paničce. V bobíkaté= posteli přeci jen spát nebudu. Tak at si jí převlékne. Paničku málem švihlo.

hned postel začala převlékat, sice nadávala jak špaček, ale to už se nás netýkalo. Šli jsme se smrtasdem do obýváku,  tam bylo opět ( tentokrát na plíně) načuráno a nakadíno. Tak jsem to chtěla uklidit, jenže smrad chce být u všeho první, tak jsem mu chtěla vysvětlit, at si najde svojí pochcanou plínu na uklízení, že tohle je moje. Jenže smrad se se mnou začal přetahovat a plínka ten nápor nevydržela a roztrhla se.- Rychle jsme to chtěli ukjkidit než přijde panička, jenže to se nám moc nedařila a plínka se trhala na menší a menší kousky na miliardu malinkej pochcanej kousku všude po obýváku., Kdyxž panička přišla z ložnice tak zbělůala, zezelenala a pak se rozbrečela. Nevíte náhodou proč?

Pak přišel unor a přijeli cizí lidi a skoro všichni miminka mi ukradlůi. Na jednu stranu to byla uleva ale jako kam jeli,. proč jeli a proč to panička dovolila. Alespon mi zustal doma Atheo. Panička mi teda vyhrožuje že taky odjede, ale tomu se mi nechce věřit, že by něco takového náš páníček dovolil. Kdyby jste viděli, jak on mu přirostl k srdci, furt ho nuná a mazlůí a říká mu, že je jeho největší miláčwek. Sice to přehání,. přeci jen´by lásku měl nějak spravedlivě rozdělit. Jsme tu na ní já se smradem a možná i panička. Teda já jsem nejduležřitější ale to nesmím říkat nahlas,. Lásku by mněl dávat jen mn+ě.

Takže jsme doma tři zrzouni. Já smrad a Atheo zvaný Atík, teda Alternátor synáček. Těch přezdívek má hodně, zatím vede alternátor nebo pirana. Ve třech se to lépe táhne, zejména pak venku na vodítku flexině. Celkem bojuje, včera venku dstal i hysterický záchvat, ječela na nás že jí bylo slyšet až do Afriky.

Každý den je to ale lepší. Je ještě trochu zima tak muisí Atík nosit svetřík, jinak se klepe jak osika. Jenže nevim proč má svetr, jen on a ne všichni tři. Takžč jsem se to snažila paničce vysvětlit tím, že jsem mu ten svetříék chtěla sundat. Jenže ona to ne a ne pochopit. Tajže jsem se rozhodla být duraznější-.

Nejdřív vám popíšu situaci aby jste pochopili výsledkek. Panička chodí cšpinavá a prý měla naraelou zimu venčit na boso, jen v crocsech, v tepláčkách a v mikině,. prý se otzužuje nebo co. Všude byla zima a všude i na trávě klouzavý led, ale místy jak už to triochu tálo, byla voda a bláto. Takže když někam člověk šlápmne tak neví, zda mu to uklouzne po ledě či blátě. Opět nastala situace, že mazánek Atík měl svetřík a já se smradem krutrě mrzla byla HROZNMÁ ZIMA +3stupně,. tak jsem si chtěla kolem paničky zaběhat, abych se zahřála a oba kluci se ke mně přidali. Úkol zněl jasně sundat Alternátovi svetřík. Jenže mrnous se nedá ( asi má geny po smradovi a tak se pral), že mu ho máme nechat. Jenže v tom uklouzl a celí spadl dfo blůátza a vody, já ho v tom schválně ještě přidržela, smrd z toho měl hroznou radost, začal běhat kolem paničky. Panička běželA ZA aTÍKJEKM HO VYNDAT Z BLÁTA,  se špinavým a totálně mokrým svetříkem, a hlavně mi vynadat, proč ho držím v tom blátě a koiušu ho. Vtmn paNIČKA UKLOUZLA NA LEDĚ,.  spadla k němu do vody a bláta, pustili tři flexiny A MY  se smradem jsme z toho měli takovou radost, že jsme začali utíkat do kola a utíkat před flexinou, která nás honila. Jenže tam ještě byli stromy.

Takže výsledek- Atheo byl mokrý a špinavý, ( svetřík musel do pračky),. ale svetřík si na sonbě uchránil.  Panička byla mokrá, špinavá a prý měla naraženou prdku- hypochondr. Já se smradem zamotáni kolem stromu, s úsměvem od ucha k uchu a asi tak 15lidí kolem,, kteří kouklali na scénku jak z grotesky. Takovou legraci jsem dlouho nezažila ale výsledek žádný, večer jsme šli znovu ven bez svetříku a Atíkm měl náhradní svetřík, upletený naší babičkou. Ale sranda to byla.

No a to jsem zvĚDAVÁ JAK TO PANIČKA ZVLÁDNE,   až další týden přicestuje další basenji kluk. Panm H, bude to miminko od Bayunky Ivanky, ale narodilo se u mojí milované Ireny. Čtyři psy na flexinách paničká nezvládne nebo jo? Zvádnu já vůbec 3ochcávače ( rozumějte psy). Prč mi nepořídí kámošku, nějakou princeznu jako jsem já.

No panička o něčem mluvila že prý jednou kámošku mít budu, ale to prý až zadlouho škoda.

Tak já budu končit, pokud se v příštím čísle tam tamu neozvu, tak mně ty tři smradi sežrali zaživa.

ABAYA OD ŘÍČKY JIHLÁVKY                      3.5,.2017Ale já si nemužu pomoct.

Ahoj všem příznivcum plemene basenji, jmenuji se Abaxa a ráda bych se s vámi ve vzpomínkách podělila o svůj krásný basenji život.Je ještě trochu zi,ma tak musí Atík nosit svetřík,

Na začátek- Narodila jsem se 5prosince 1999v Jihlavě. poprvé jsem svíé nové páníčky viděla v lednu následujícího roku. Napasdlo mně jestli jsou normální. Venku mrzlo až praštělo, všude byl sníh. V rádiu říkali jaká je kalamita, ale oni i tak za mnou tu dálku přijeli.

Z bezpečné vzdálenosti jsem si je prohlédla a na první dojem se nezdálo, že by bylo něco špatně. Vypadali normálně tak jsem si řekla, že to s nimi zkusím. O chvíli později zachumlaná v dece, jsem se vezla autem do svého domova, pro mně ještě do neznáma. Má rodina se skládala z tatky, mamky a dvou malých slečen. Holčičky ze mně byli nadšené stejně já z nich. Cítila jsem v kostech, že v této rodině najdu přátelé na celí život.

Poprvé v novém- z bytu jsem se dostala do domečku se zahradou. Všude spousta ptáku, slepic a koček. To bylo něco pro mně. Ta možnost je prohnat pokaždé, když jsem měla náladu, nebo vyhrabvat na zahradě jámu a mít hlínu všude, já byla pokaždé tak spokojená. Páníčci mé nadšení nesdíleli, ale s tím jsem si hlavu moc nelámala. Jako ostatně s ničím.

Jednou mi panička koupila krásný pelíšek. Pár dní jsem to v něm zkusila, ale nebylo to nic pro mně. Nejlepší pro muj odpočinek byl gouč nebo postel. Vždy jsem dostala vynadáno a musela zpět do svého. Pro jistotu jsem tedy ten peech hned zlikvidovala. P/odařilo se mi ho rozebrat na tak miniaturní kousky, že se s tím nedalo nic dělat. Panička to teda s koupí pelíščku vzdala. Vyhrála jsem. Ze dne na den se ze mně stala královna gouče.

Roky plynuly- Ze začátku jsem musela jezdit po výstavách. A děsně mně to nebavilo. Chodit dokola jako cvičená opice,. ukázat zuby pomalku na povel, dělala jsem nachcvály a časem se mi opět podařilo zvítězit a výstavy se nekonali. I když jsem o své kráse nepochybovala- doma bylo doma. Celý dny mít svunj program a nepromenádovat se v kruhu, když jsem zrovna chtěla ležet na sluníčku a chytat bronz.

Pár let už od mého narození uběhlo a tak jsem i já zkusila roli maminky. Narodili se mi 4krásná miminka. 3kluci a 1holčička. I mé psí děti povyrostli a museli opustit hnízdo. Každému z nich jsem popřála krásný psí život a ce,lou dobu na ně s láskou vzpomínala. Měla jsem radost a byla pyšná máma, kdyžř mi má smečka hlásila, jaké mají na výstavách a jinde uspěchy.

Postupem času doma z malých slečen mých přítelkyn, vyrostli mladé ženy. Byla jsem u toho když udělali autoškolu, maturitu, když si oblékli ty krásné bílé šaty a vypadali jak princezny.

Tím se vlastně rodinka rozrostla o další dva partáky, které jsem si velmi oblíbila. Další čtyři ruce se mi na drbání hodili.

trošku smutno mi bylo, když všichni opustili domov a nastěhovali se do vlastního. Na staráb kolena jsem v tom velkém domě zustala jen já se starouškama,. ale i tak pokračoval muj spokojený život jen ve třech. Stěžovat jsem si nemohla, protože rázem všechna pozornost patřila jen mně. A to až do roku 2015, kdy jsem se stala dvojnásobnou babičkou. Naše rodina se opět rozrostla, o Tobiáška a Elišku. Měla jsem z těch dvou uzlíčku takovou radost, deně jsem je vyhlížela z okna a těšila se na ně.

Za rok oba hodně vyrostli a začali chodit, vyslovovat první sluvka. Pokaždé mně přišli pohladit, dát mi něco dobrého a já je víc a víc milovala. Ke konc mi nezbývalo tolik energie, kolik bych si pro ně přála mít. Jak moc bych si přála s nimi řádit po zahradě a pomáhat s poznáváním, pro ně dosud nepoznaného. Zkrátka jim být partákem pro ně neustálím pobíháním sem a tam a to už bohužel nestihnu. Ale na mou duši a psí uši, všem slibuju žekaždý jejich pokrok, lumpárnu, uspěch budu sledovat tam zeshora, a deně se dívat, jak ti malí uličníci rostou, rozdávají babičce a dědečkovi radost a zaplní to prázdno, které tam po mně zbylo.

Jak to tak bývá, vše v životě končí a tak i muj krásný basenji život skončil. Až budete číst tyto řádky, budu svou milovanou lidskou smečku hlídat z psího nebe.

P.S, Abaya odešla ve spánku 19.12.2016 v 17letech. Za naší celou rodinu ti děkujem za krásný život s tebou, za spoustu zážitku, nikdy na tebe nezapomenem. Milujeme tě a pusu od Tobiáška a Elišky do nebíčka.

NA HRANĚ DVADLA- MAGDALENA ZIMOVÁ                       10.4.2017

Ačkoli máte za sebou desítky nádherných her na prknech, které znamenají svět, většina lidí přií pohledu na vás vykřikne- je podívej to je ta sestřička Míša nebo konkrétní seriálová z ordinace ružovbé zahradě., Dlouho jste váhala než jste tuhle roli přijala? nO JE PRAVDA ŽE PŘED 10LETY, když mi roli v ordinaci nabídli, byla debata o hraní v seriálech ještě dost vyhropcená, takže ani mé rozhodování nebylo zpočátku uplně jednoduché. V dnešní době už to myslím herci tolik neřeší, také proto, že s nejruznějšími seriály se roztrhl pxytel. Tenkrát byli snad dva nebo tři.

Čeho jste se obávala? Bála jsem se, abych si s tím v hereckém životě nijak nezavařila.. Televizní seriály a divadlo, to je přece jen něco uplně jiného, odlišný způsob práce a odlišná motivace. Mezi divadelními herci měli v té době televizní seriáoly hořkou příchut čehosi laciného a podbízivého, nevkusu a masové zábavy. Navíc je takové natáčení běh na dlouhou trat, který zabere hodně času, takže se muže lehce stát, že díky němu přijdete o nějakou zajímavou nebo vysněnmou roli.- A pak je tu pochopitelně roziko, že se člověk zapíše do podvědomí veřejnosti jako seriálový herec nebo konkrétní seriálová postava kterou už mu potom nikdo nedepře., Říkám tomu syndrom doktora Cvacha.

Jak na ordinaci s odstupem času vzpomínáte? Zpočřátku to nebylo lehké měla jsem, trému, obávala jsem se jestli to zvládnu. Ted jsem ale za tu příležitost moc ráda, protože mi to hodně věcí dalo. Naučila jsem se púracovat před kamerou a nebát se jí, což považuje za hodně velké pozitivum, i když z toho vznikla jenom nějaká seriálová postava, předtím JSEM MĚLA PŘED KAMEROU VELKÝ OSTYCH,  ale po pěti letech natáčení ordinaci jsem si připadala daleko víc ostřílená, zvýšilo mi to sebevědomí.

Na druhou stranu člověk samozřejmě ztratí soukromí,

10 SIGNÁLU ŽE SE BRZO ZHROUTÍTE                       16.2.2017

Nastanou chvíle kdy si říkáte já už nemužu, možná že se zblázním. Jak poznáte že se to blíží?

Je mnoho duvodu, které mohou vyvolat nervový kolaps. Obvykle nastává po dlouhodobém tlaku, kteríému nemáte možnost čelit. I to co se zpočátku zdá jako banalita, může vyustit v psychické problémny. Pokud na sobě pozorujete následující projevym neberte to na lehkou váhu a zvolněte, nebo se rovnou objednejte k psychologovi.

Máte pocit uzkosti- najednou váís bez zjwevného duvodu zaleje pocit strachu a nemůžete se ho zbavit. Začínáte panikařit kvůli tomu., že vidíte ve zprácvách dopravní nehodu, a rázem jste si jistá, že někdio z vaščich blízkých byl jejím učastzníkem. 7

Máte pocit že můžete za vše? Vyčítáte si uplně všechno. Že jste třeba vystupovala z autobusu z kočárkem moc pomalu, as proto jste určitě zdržela další lidi a komplikovala jim život.

Ztrácíte sebedůvěru- nevěříte si ani v tom, jestli jste schopná uvařit správně obxyčejný guilá. Klůepoáu se vám ruce jen z toho, že se vás učitelka v mateřské škole zamračí, protože jste přišla pozdě.-

Špatně spíte- busdíte se každou hodinu, převalujete se a máte děsivé sny. Ráno lezete z postele uplně zpocená a zbitáí-

Rzbrečí vás kdeco- vidíte dědečka s holí jak se šourá parkem, chce se vám plakat. Rozbrwečí vás i reklama na životní pojištění? Houkne na vás manžel že už má hlad, a vám se rozklepe brada.

Jste unavená- nemáte na nic sílu, ploužíte se jako mátohy a klíží se vám oči u televize. To co jste bez problému zvlásdala vás vyčerpává. Chce se vám spát v MHD na poradě zkrátka vcšudwe,.

Odsouváte své povinosti- neustále hledáte duvody proč nemůžete vyžehlit, vytřít, odevzdat výkazy, podepsat dětem ukoly, prostě nemáte nic sílu řešit.

Na sex ani pomyašlení- předastava, že by jste se měla s partnerem pomylovat, je pro váas skoro děsivá,. Chce se vám jen ležet a koukat do stropu a rozhodně nemáte náladu na nějaké tělesnmé aktivity.

Jste neustále podrážděná- reagujete nepřiměřeně a vše vás vytočí? Čekáte dlouho v samoobsluze u poklady a máte pocit, že explodujete, pokud se feronta konečně nepohne. Když se dítě ráno loudá nejraději by jste ho přetrhla.

Nedokážete se soustřčedit- Každou strábnku v knížce čtete dvakrát, na křížovku zíráte, jako by jste s ní chtěla věstit, v práci se musíte několikrát zeptat, co po vás vlastně chtějí, místo zubní pasty jste si dala na kartáíček krém, nma ruce.

I TĚLO VOLÁ O POMOC

Varovat by vás měli i fyzické projhevy., Častějščí je popotahiování a kýchání, bolestivé čelisti, zvýšené pocení, chut na vysloveně nezdrasvé potravbiny, problémy s menstruací. Je prokázané, že dlouhodobě potlačovaNÉ PSYCHICKÉ PROBLÉKMY  ser odrazí i na fyzickém zdraví. A které orgány jsou nejvíce postižené stresem?  Štítná žláza, žaludek, srdce a páteř. Proto řešte scvé psychické potížče včas.