Jdi na obsah Jdi na menu

Společnost


NAVRHUJU MODU O LIDECH A PRO LIDI                             7,3,2017

Oděvní výtvarnicí se od dětství stát netoužila, figury v nejruznějších převlecích si na okraje sešitu s rovnicemi a integrály nečmárala.

Proč jste se rozhodla pro profesi oděvní návrhářky? V době kdy jsem chodla na gympl, jsem závodně tancovala a velmi intenzivně se o mně zajímali osoby opačného pohlaví. Stdium obohužel nebylo na čelním místě, když jsme se měli riozhodnbout co dál,. všichni moji studia chtiví a pro zářivou budoucnost zapálení spolužáci měli jasno. Já si vybrala obor oděvní výtvarnictví, aniž bych příliš konkrétně věděla cio t obnáší. Zdálo swe mi že to hezky zní. Na první pokus jsem se ale samozřejmě nedostala. Tak jsem, šla prascovat jako kostymérka do televize a začala jsem se velmi všestraně a intenzivně připravovat. A příští rok mně přijali.

Náskok, který protio vám měli spolužáci ze středních uměleckých škol, akleš asi zkušenost kostyxmérky stejně nezměnila.? Já byla absolutní jouda. Takže ty první roky jsem se hodně snažila dohnat veškeré řemeslmé dovesdnopsti-.

Byla jsem velmi akticvní, využívala jsem jakoukoli možnost naučit se nové technologie, zdkonalit se v kresbě a také se dozvědět se cokolo nového o sobě. Měli jsme šance jezdit na praxe do ruzných výrobních podnmiku, byla jsem v Modeteě Jihlava a jinde. A místo toho abych se spokojila s realizcí pětui kusu, vždy jsem vytvořila rovnou celou kolekci. Učila jsem se tam nezbytný základ pro celou tvorbu,. dokonalou znalost řemela.

CVždycky svá že? vŽDYT I TO,  že jste si po skončení vyjednala studium v Londýně, nebylo tehdy ovbbvyklé? Dorazila jsem tam do lONDÝNA na pohovor, ale s paní prpfesorkou která se mnou mluvila, jsme si vůbec nesedli. Bydlela jsem tehdy v Londýně v bytě u přbuzné spisovatele Muchy ta mi poradila, že styl mé prce by se víc hodil na školu.

Domluvila mi tam schůzku, já udělala přijímačky a bylo hotovo. Pak jsem si ještě zařídila financování svého studisas a vypravila sse v Praz dop Mánesa na tehdwější svaz svazu umělcu s požasdavkem, že chxci studovatve Velké Británii. Oni na mně koukali jak na zjebvení. At pr na to zqapomenu. Vlastně mi moc pomohli děsně jsem se naštvaloa- já vákm ukážu řeklA JSEM si- a skutečně jsem odjela.

Jste tvrdohlavá, t se ve vaší profesi hodí. Umělci často umějí vymyslet a vytvořit krásné věci, akle už je pak nedokážou prodat?

 

CESTA DO MINULÝCH ŽIVOTU                       28.2.2017

Každá která věří v reinkarnaci doufá, že byla v minulém životě Kleopatra, Máří Magdalena nebo alespoň Johanka z Arku. Většinou to není taková senzacve,. takzvaná  regrese výlet do minulosti, nám muže výrazně zlepšit současný život jak?

Viděla jsem ženbu v bílích šatech a muže, který jí držel hlavu pod vodoáu a topil jí,. TA ŽENA JSEM BYLA JÁ.  Jak jsem to poznala prostě jsem to věděla. Chvíli jsem obraqz viděla jako by zvenčí, pak jsem vše vnímala s vodou nad hladinou. Nakonec mně ten muž utopil. A ne opravdu to nebylo děsivé. Vlastně jsdem cítila klid a smíření.- Jako by se uzavřekl kruh. Hanka má od dětství hruzu z hluboké vody.  A jestli vás to napadlo tak ne, ani tahle zkušenost jí prý nepomohla se strachu zbavit. Nad tím jestli to byl oprasvdu pohled do minulého života, nebo ne jen krčí rameny. Neví co si o tom má myslůet, a ani se jí to nezdá důležité-.

Vědecké důkazy o tom, že existují minulé životy nejsou, ale kdybychom měli věšřit jen tomu, co se dá zváířit a změřit moc by nám tho nezbylo. Pojdme tedy předpokládat, že ve své duši máme uloženy vzpomínky na své minulé životy, a v určitých situacích jsme schopni si na ně dost živě vzpomenout. Někdy si scény z minulých životu ( nebo něco co tak asponb vypadá) muže vybavit během meditace ve snu nebo jen tak. Většina voláí stejně jako Hanka regresi. Přčedstabit si jí můžete jako metodu podobnou hypnoze, která vás vede přes uvolnění k hypnoze, ke vzpomínkách, které máte uloženy v podvědomí.

Jestli vás na regeesi povede jen chut zjistit, kdo jste byla v některém z minulých životu, zsaděláváte si na prob,lém. Místo senzačního objevu vám pak muže býr těžko na duši. Problém je že někteří rádobyterapouti používají regrese jako cestovní kancelář do minulích životu a prodávají jí jako senzaci. Je to šopatný přístup a mnohým zvědavcim to muže ublížit, protože narazí na událost, kde je schované nějaké trauma, a zbytečně ho otevírají i když to není třeba vůbec nutné. nÁSEDNÉ ZPRAcování většinou neproběhne a lidem je špatně, .

Bojuji za to, abyklienti přistupovali k regresi jako pomoci z problému a ne jako k adrenalinovému zájezdu a honbou za senzací.

Na jakém principu regrese funguje- vysvětlím vám to na příkladu. Během procházky po měšstě uvidíte kopretiny a vzpomenete si, že přesně takové rostli u babičky na zahradě. Vybaví se vám pocit štěstí a je vám dobře. Jenže s vámi pukjde kamarád který si vybaví, jak jezudil na kole přeas louku a z kola spasdl.- Jeho pocitsy budou uplně jiné naž vaše. A během terapie si snažíme vzpomenout na chvíle, které nám v současnosti zpusobují problémny. Postupným priocházením v čase jdem až tam, kde potíže vznikly. Ne vždy je potřeba jít zpátky až do minulých životu.

Není to nebezpečné? Ne. Nejde o žádné šarlatánstvíé nenbo o nějaké triky. Ani o hypnózu. Stav ve kterém se lidé nacházejí, je serovnatelný s hlubokáým se začtením do zajímavé knížky, klient ví že sedí v křesle, má kontrolu sáím nad sebou. Bez jeho vule nic nesvedu.

Opravdu se při regresi dostanu do minulých životu? To není nejpodstatnější. lidé chodí aby se zbavili svých potíážíl. Často slyším od materialistu- jak je možný že zrovna tohle jsem si procházel, to by mně v životě nenapadlo. Ale když vidí, jak jim to zázračně mění situace v životě mění názor.

 

 

NA VLASTNÍ KUŽI

IVANA ŠTĚDRÁ je novionářka, která posdstoupila regresi několikrát.

V jedné regresi jsem byla mužem Dobromilen  na hradě Zvíkově. Povahu jsem měla jemnou, ae otec ze mně chtěl mít válečníka. Byla jsem nešťastná. Nechbtěla jsem být voják a věděla jsem, že mého otvce k tomu přemlucvila macecha. Nenbíviděla jsem jí za to a později jsem se jí krutě pomstila. Když jsem byla starší, počíhala jsem si na ní, ( samozřejmě jako Dobromil), znásilnila jí a pak uškrtiola. Už ve chvíli kdy jsem dokončila pomstu jsem věděla,. že to byla zbytečná smrt. Neulevilo se mi jen jsem vnitřně rezigenovala. Život přestal mít štávu. Zemřela jsem alr až po letech na otravu jídlem. Dokonxce jsem viděla co se dělo s duší po smrti. Před nmí byli dvě cesty- jedna světlá a druháý tmavá. Ta má se dala tm,avou cestou. Věděla jsem že se musí nejdřív trochu očistit, než bude moct prožít další život. Zjímavé je že všechny osoby DobromilovA ŽIOVOTA  jsem nakonec identifikovala jako osoby žijící někde v míé blízkosti i dnes.

Bylo to v obdoví francouzské revoluce. Přijel jsem na koni k domu svých rodiču. Asi jsmne byli dost bohatí, púrotože byl hezky zařízený. Když jsem vešel dovnitř, vyděl jsem vydrancované pokoje. Cítl jsemj že mi zabili snoubenku i rodiče. Měl jsem strašný vztek, že jsem nemohl vzít meč a ty lumpy pobít. V pocitu bezmoci se mi začali i v regresi krouti ruceč. Pak následoval skok v čase. Byl jsem sám a starý, měl dlouhé vousy, seděl jsem v tm,avé místnosti a psal paměti. Když jsem knihu dopsal síčka zhasdla a já zemřel.

Když jsem se dostal do chvíle po své smrti, přišla pro mně snoubenka, kterou tenkrát popravili a odvedla mně do světla. Z regrese jsem si odnesl poznání, že se musim naučit mít rád lidi. Tehdyjsem totiž všechny nenáviděl za to co mi provedli.

 

 

ŠULCOVÁ POKRAČOVÁNÍ                          20.2.2017

Alkohol jí dostal na dno ale dokázala se od něj odrazit- nemohla jsem spát, každých 20minut jsem se v noci budila. Ztratila jsem pojem o čase. Zaplat pánbůh, že mi nikdo nepodal heroin. Já bych si ho vzala! Vyznala se Jana, která se sice z vlastní závislosti vlastní silou dostala, ale odnesla to po zdravotní stránce. Musela na operaci slinivky a lékaři jí dávali jen pětiprocenmtní šanci na přežití smrt mi tančila kankán kolem postele. Byla jsem přesvědčená že umřu, říká dnes pani Jana,. která se od té doby musela potýkat ještě s m,noha zdravotními problémy. Naposledy hodně ošklivě upadkla na zledovatělém chodníku.

Mrazivé počasí zapříčinilo že skončila s urazem- narazila si přitom páteř, kterou jí před časem operovali, tudíž se pohybuje jen s obtížemni za pomocí chodítka. Vážně mně ted nebaví svět stěžuje si. Naštěstí se o ní velmi láskyplně starají dcery, a Olda se kterým se nakonec usmířila, přeje své bývalé manželce brzké uzdravení.

 

 

JAROSLAVA OBRMAJEROVÁ

Varovné signály- celý život tvrdila, že se musí kvůli péči o syna a penězum pořádně otáčet Totální vyčerpání, smrt blízkých lidí a TAKÉ jehjí vlastní nemoc jí ale donutili k přemýšlení a přehodnocení životních prioprit.

Když jí před pár týdny navždy opustil muž, který jí nadevše miloval, Jaroslavě se konečně otevřely oči. Uvbědomila si, že možná ani jí na světě nezbývá mnoho času. Po smrti muže chodí jako tělo bez duše, Jaroslava se v poslední době opravdu změnila.- Začala přemýšlet jinak a konečně se rozhodna zvolnit závratné pracovní tempo, které jí už několikrát dostalo až do nemocnice. Ubrala jsem zájezdu, unavovaly mně ty noční návraty. Ale jinak to co mám stíhám, nechala se před pár dny slyšet.

už pátáý rok hrAJE DRBNU vILMU nIKLOVOU,  v nekonečném seriálu Ulice, a ačkoli jí ranní vstávbání a nekonečné natáčwení,m dávají pořčádně zabrat, do hereckého duchodu se prý rozhodně nechystá.

Urutná bolest jí dohnala až do nemocnice.- v ulici hraju rádA TAM MNĚ NEPŘETĚŽUJÍ,  zacházejí se mnou šetrně směje se Jaroslava. Není to ale až tak uplně pravda. Zřejmě už zapoměla, že vloni v létě jí kolegové odváželi přímo z placu, kde kvuli silným bolestem zad zkolabovala. Myslůeka jsem že to dám. Třicet let se kvůli mně nemuselo rušit natáčenmí, omlouvala se ale jinak je naprosto spolehlivá. Ale i po hospitalizaci v nemocnici pocitovala velkou bolest ac stěžovaqla sib na unavu takže se o ní začal bát i její synm. A to celkem oprávněně,. protože jí koncem minulého roku postihli další vážné komplikace. Syn jí dokonce mssel nechat odvézt urychleně do nemocnice, a tam dostala silné antibiotické kapačky a poležela si tam deset dní.

​Važná nemoc jí byla seslána jakío varování shury- vůbec nevim, kde a jak jsem k tomu přišla. Měla jsem i zdvojené vidění a ochrnul mi ret, popsala Jaroslava hruzné okamžiky, kdy se obávala nejhoršího jak jí bylo zle. Lékažři mně pustili domu s tím, že jsem přechodila boreliózu. Nikomu to nepřju. Protože je léčba boreliozy běh na dloujou trat nemá zdaleka ještě vyhráno.

zdraví ani staří se všqak neptají, zda mohou vstoupit dál. A va\rovných signálu týkajících SE NEJEN JÍ SAMOTNÝ,  alůe jejich blízkých a kolegu, poslední dobou podezřele přibývá. Čím dl častěji ted herečka nakupuje smuteční věnce a květiny, aby se mohla naposledy dustojně roýzloučit se svými blízkými, kteří jí jeden za druhým opouštějí.

​Klid a odpočinek si už opravdu zaslouží- loni v říjnu odešel tajké její o dvacet loet mladší kolega z ulice Tomáš Valík. Snad konečně Jaroslava přehodnotí životní priority, a bude méně pracovata více odpočívat.

 

 

JANA ŠULCOVÁ                             20.2.2017

Zatukal mi na dveře dábel. Jen málokterá žena je natiolik silná, aby ustále zradu milovaného muže,. Také Jana musela padnout na úplné dno, aby se z něj nakonec odrazila a z popela své bolesti se zrodila jako bájný Fenix.

Kromě příslovečného zdravíčka snad není v na světě nic tak důležitého jako při sobě držící milovaná rodina. Pravdou že že sebezajímavější práce, parta dobrýczh přátel, ani všechny poklady světa vám toho pravého životního partnera a potomky nenahradí. Své o tom ví i Jana Šulcová, která 20let žila přímo pohádkový příběh po boku svého vysněného prince Oldřicha Víznera.

Do jejich kráísného vztashu vrazila klín jiná žena.- ten pro ní ztělesnoval archetyp dokonalého muže. Byl nejen pohledný ale i chytrý, vtipný a velice dvorný. Zkrátka kavalír každým coulem, kterého jí všechny ženy mohli závidět. A Jana byla na svého muže náležirtě hrdá, stejně jako on na ní-. V té doby vyopadala totiž jako bohyně, a ve filnu šla z role do role. Jejich štěstí nebralo konce, ba dokonce se ještě prohloubilo, když se jim postupně narodili dcery Tereza a Rozálka. rozhodně teda nic nenaznačovalo, že se blíží kATASTROFA.  Pohroma měla krásné dlouhé vlasy a krásný usměv a jmenovala se Evelyna Steimarová. Do té doby spokojeného Oldřicha uplně pobláznila. Zamiloval se do ní tak že chtěl odejít. To že se zamiloval bych pochopila, ale ten skandál co z toho byl. To jsem nedokázala a nemohla odpustit. Pro mně top bylo ponížení, vzpomíbná s nádechem smutku Jana,. Manželství se samozřejmě z tak osudové rány vzpamatovalo a následoval rozvod, kterýá měl pro Janu zničující násedky. Aby přehlušila zpufalství a prázdnotu v srdci,. začala hledat utěchu na dně láhveš. Zatukal mi na dveře dábel kteráý se jmenoval alkohol.